SUFI je cesta k Bohu. Je to cesta srdce. V srdci je centrum lásky a láska pochází od Boha. Sufi učení je cesta nepřetržitého uctívání Boha. Je to cesta, kde je důležité uvědomění si přítomnosti Boha, Všemohoucího a Ušlechtilého. Cesta k ovládnutí svého ega (já). Je to cesta podřízení se, upuštění od svobodomyslných výkladů obecných (morálních) zvyklostí - cesta slušného chování. Sufi žáci (derviš) se vždy snažili dojít k vyrovnanosti mezi esoterikou a exoterikou, vyvarovat se nestřídmosti a přílišnosti. Základem sufi učení je neustálé vzpomínání Boha. Cíl veškerého duchovního života a praktik je ve vzpomínání Boha, které může změnit, zrušit, zničit a nakonec i vzkřísit a uvést sufi žáky do Boží Všudypřítomnosti (reality, skutečnosti).

Šejk Hassan je živoucí ukázkou mystického súfismu
Jednotlivá vystoupení šejka Hassana jsou prodchnuta podivuhodnou atmosférou, která je navozena výjimečnými příběhy súfíjských moudrostí. Hrou na violoncello šejk Hassan svá vyprávění fascinujícím způsobem prosytí nádhernými harmonickými tóny, pozoruhodně ladícími s vyprávěním i scenériemi, dotvářejícími nejen osobitou náladu, ale i příznačný humor tradičních súfijských příběhů. Ty tak neztrácejí nic ani ze svého ostrovtipu, ani na hloubce všudypřítomné súfijské moudrosti.

Prvotní zájmy šejka Hassana o původní indickou a východní hudbu (už během studií hudby v Berlíně v letech 1966 – 1971) vykrystalizovaly během jeho studijního pobytu v Indii. Kromě studia hudby u Ustada Vilayat Khana hrál i v Symfonickém orchestru Dillí. Během času pak začal kombinovat západní styl hraní právě s prvky východních hudebních tradic.